Sám jeden člověk si rozjet byznys díky nynější právní úpravě obchodních korporací vždycky může. Společnost se tak zakládá nikoliv společenskou smlouvou, ale zakladatelskou listinou. Jeden společník, jeden jednatel a jeden podíl, tak nějak vypadá jednočlenná společnost. A není lepší, když je vás na to víc?
Když je člověk v podnikání sám
Pokud jste jediným společníkem, společnost na vás stojí a také padá. Nemusíte řešit valné hromady, dozorčí rady, jednatele, nemusíte se zabývat problémy a vztahy mezi jednateli a společníky, nemusíte vymáhat po ostatních splacení vkladu, leda tak sami po sobě. Nemusíte nic a zároveň musíte dělat všechno. Být jediným společníkem je pro některé vysněná dráha, častěji se však ukáže, že je to spíše pěkně nevděčná práce, protože mnohdy jste na všechno sám a výsledky prvních několik let nejsou zrovna takové, že by se na nich daly stavět ty newyorské mrakodrapy.
Více hlav víc ví?
Pokud už jste na společnost dva, přece jen si můžete rozdělit úkoly a najednou zvládnete udělat dvakrát tolik, samozřejmě že za předpokladu shody. A největší plus je, že i ten druhý může vnést jedenkrát tolik kapitálu, který se vždycky do začátku hodí. Pokud jste sami, vše financujete také sami, ale jakmile je vás více, přece jen můžete i poposkočit. Čím víc ale společníků ve společnosti je, tím se vše komplikuje, protože jakmile nebudete slazeni na stejné vlně, tak se vždycky najde něco, kde se vaše názory na věc budou rozcházet. Budete už muset svolávat valné hromady, usnášeníschopné, a budete muset už tak nějak dbát na jiný režim, než kdybyste byli sami.
CO se vyplatí více?
Dříve nebo později, jakmile rozšíříte podnikání, do vaší společnosti někdo cizí přistoupí, tomu se nevyhnete, protože jeden člověk nedokáže řídit velkou společnost sám, aniž by nevydechl duši do pár dnů. Teď je otázka, je lepší rozjet podnikání a poté nechat někoho přistoupit do minoritní pozice nebo je lepší se shodnout na začátku a rovnou už začít spolupracovat?